Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Podreč...
.....
 
mám ráda med
ten tmavý lesní
lepí se mi líně na prsty jako klaustrofobické vzpomínky
na vlastní dětství
 
/lvi potřásají těžkou hřívou a mají břicha naditá nemocničními košilemi/
 
kdosi sténá pod zástěrou tučného světa
 
chci být
Planá Plavá Pěstěná
Štěstěna?
 
prošla jsem tolika zpovědnicemi kadeřnických křesel
a snad proto odříkávám zapovězené Miluji s lehkostí sobě vlastní
 
Otčenáš jenž jsi na nebesích...
 

nikdy
nikdy bych neřekla nahlas že se mi bude stýskat...
 
mami

 
Léta Páně 2019, dne 27.7. věnováno autorem básněnka
Share
  
1.8.2019 | 23:16    básněnka

Milá Dotěnko, děkuji za tvoje slova...
1.8.2019 | 22:25    Dota Slunská

nahlas ne...smířit se předem nejde...a potom stejně taky docela nikdy ne
28.7.2019 | 10:48    básněnka

Však já vím...jen jsem se v tý básni rozloučila, díky moje milá Doremi...
28.7.2019 | 9:16    Doremifa

...lze jenom přijmout...
28.7.2019 | 7:28    básněnka

Díky Vláďo...
28.7.2019 | 7:27    básněnka

Jiří ...děkuji za slova plná empatie...
28.7.2019 | 0:29    Špáďa

Mámu máme každý jen jednu. Časem přijde útěcha, že za branou nebeskou se rozprostírá věčný klid.
27.7.2019 | 16:48    JC senior

Slova se proplétají se slovy do jedinečnosti konečna, jako příběh, který nastává v životě jen jednou.
*