Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
můj pane
..královnina elegie...aneb každý příběh jednou končí...
dávno už pláchla ozvěna
budyšínského plesu
jenom já ve tmách ztracená
dál v sobě si ji nesu
 
když zavoní růže ze zahrad
(či jasmín snad, můj pane?)
donutí mě Smrt rozvázat
provždycky sliby dané
 
hodit je davům napospas
odložit k cizím vratům
 
nesmyje nikdy ničím čas
krev tvoji z mého šatu
 
poslední krůpěj zbyla z ní
ukrytá do rubínu
 
smutek snad jednou odezní
 
tvou smrt si neprominu
Léta Páně 2021, dne 7.8. věnováno autorem Tessa
Share
  
9.8.2021 | 15:59    Sendy

Prošvihla jsem rozlučku s Jeho výsostí, tak činím aspoň takto.
9.8.2021 | 8:15    Tessa

Máte naprostou pravdu, Pavle. Král nás opustil, způsobem hodně dramatickým, a zůstalo po něm prázdno. Tedy prozatímní, pokud jde o trůn a hru.
A k té nedefinitivní smrti...vypůjčím si příklad z mého oblíbeného seriálu - Doktor, když zregeneruje namísto, aby zemřel, je už někým jiným - jiná tvář, jiná osobnost. Můžeme ho mít rádi, a zpravidla taky máme, ale to nám fanouškům stejně nebrání tesknit po tom předchozím. Napořád už chybí. Stejně jako v RK kupříkladu Martin Graywolff. Takže asi tak.
Děkuju, že jste se zastavil a četl.
9.8.2021 | 3:21    Pavel D. F.

Protože Renesanční království pořád po očku sleduji, troufám si hádat, že tato báseň je inspirována právě touto hrou. Tam naštěstí smrt nemusí být definitivní...