Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Pluješ zimou
napořád zády ke mně
se svým vlastním životem
nikdy se nedozvíš proč ve mně žiješ
druhý svět

-

občas tě přinutím vyblednout
svážu tě v představách do suché kytice
dám vylisovat do lékařské knihy

až se trochu polámeš
pak bude znovu zima
vesmír se složí
do oblé hladiny v kelímku
v medovém nápoji utopím představu dvou dlaní
pofoukám tváře který napůl oka tuším
pod sladkou vůní vanilky

až mý těžkopádný tělo
uvnitř zazvoní

-

já vím má milá
už se opakuju
na svátky odjedeš vlakem daleko za polní výhybku
nikdy ses neptala zda znám tu krajinu
dodnes tam skrývám
kousek ostře vyřezaných skic
muže ve vojenském obleku

-

vím že nemáš pro mě nic
co bych vnímala jako slib
užiju si sníh i bez něčích ramen
tak jako všechno ostatní
bez jediného slova při procházce noční Prahou
ulovím krásno
sama se sebou

s úsměvem připiju kelímkem
siluetě kterou tuším
v dálce mezi komíny
kde se dotýkáme
bříšky prstů jedné mlhy

jak plujeme noční zimou
Léta Páně 2021, dne 28.11. věnováno autorem Viviana Mori
Share
  
14.12.2021 | 8:22    básněnka

Prostě další majstrštyk...ne básně nejsou žádný zvyk...a díky za ně
6.12.2021 | 9:44    Dota Slunská

Až mám husí kůži, jak moc to na mě doléhá. Popsala jsi i mé pocity. Děkuju, že ses o ni podělila.
30.11.2021 | 15:11    Sendy

SMutné, nostalgické a malým kouskem naděje. Tedy, pokud si nepletu naději se smířením a odevzdáním se.