Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
prostřeno
je prostřeno
k letnímu hodování
 
zvonky se obtěžkané sklání
a kopí jitrocelu vzpíná
stmívání sládne jako doušek vína
obloha rdí se
když slunko črtá na ni
znamení tajuplná
 
v bezbřehém moři
dál za vlnou jde vlna
v blaženost zapomnění
 
je prostřeno
 - a žádný archanděl tu není
Léta Páně 2022, dne 2.7. věnováno autorem Tessa
Share
  
1.9.2022 | 9:23    Dota Slunská

Léto za létem, léta za léty a jitrocel stále hojí.
Je v ní moment pozastavení a cítím i něhu.
24.8.2022 | 17:09    Špáďa

Příjemná letní lehkost z ní na mne zavlála ke mně zní.
23.8.2022 | 15:20    Tessa

Děkuju všem, kdo jste se zastavili a četli. O to víc, že veršotepání mi jde tak nějak čím dál tím víc ...ztuha.
17.8.2022 | 14:04    j@newe

Pro mě krásně dvojsmyslná báseň. :-)
24.7.2022 | 14:46    Pavel D. F.

Andělé někam odešli. Možná kolem nás létají v kosmických lodích, možná zmizeli úplně. Svět marně čeká naději, protože Boha stále víc ztrácíme a náhradu nemáme. Ale o tom ta báseň není. Prostě nevím, co bych řekl, tak plácám nesmysly.
22.7.2022 | 11:50    Viviana Mori

Pěkná báseň, má v sobě klid a mír a stejně je čímsi rojitřená. Připomněla mi sezení na verandě v Lukách, chvíle kdy jen řeka šumí. Většinou po pár hodinách strávených tam začnu psát.
6.7.2022 | 10:01    kvaj

Navzdory tomu, že se v básni objevuje několik známých zobrazení, mě čímsi přitahuje. Možná vyústěním?
5.7.2022 | 12:42    básněnka

Je prostřeno a prázdno k tomu, jen pírko polechtalo tkáně zapomnění, vždy něco bylo, teď už není...zůstaly zvonky