Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Pavlínka
Žijeme v době informací a dezinformací.
Odlišit jedny od druhých bývá problém, a tak na to občas kašleme.
Ale schválně - co následující text?
Pravda nebo lež?

Nebudeme si nic nalhávat – život je v podstatě rutina.
Dospělý jedinec rodu Homo sapiens jej absolvuje v nekonečném kolečku, které uzavře až smrt.
Do práce. Z práce.
Nakupovat. Jíst.
Uklízet. Mýt se.
Spát. Sem tam (ne často a ne nutně vždy) se rozmnožovat.

Někteří z nás ve snaze vybřednout ze stereotypu vyburcují v sobě kreativitu. Takže píšeme, malujeme (lhostejno, zda obrazy či čerty na zeď), fotíme, pouštíme do éteru draky, drony nebo hoaxy, socháme sádrové trpaslíky a vůbec všemožně kutíme, abychom v sobě i v ostatních vykutali alespoň drobnou radost z vytvořeného. Není to zas až tak těžké, neb náš mozek byl ke kreativitě stvořen.

Zkusme si však představit, jak jednotvárný život vede kupříkladu takový jedinec rodu Gallus gallus f. domestica. A teď nemám na mysli ty, jejichž fyzický i duševní obzor je zarámován mřížovím klece, ale třeba ty moje – pravé vesnické slípky.

Kurník?
Nuda. Noclehárna, nic víc.
Zahrada?
Nuda. Už ji znají skrz naskrz, od plotu k plotu a do hloubky půl metru.
Hnojiště?
Nuda. Žížaly mají pořád tu samou nemoderní růžovou barvu a v zobáku se kroutí pořád stejně trapně a marně.

Rozptýlení už neposkytuje ani občasný útok jestřába.
Když se naposled pokusil udělat z té nejpomalejší trhací kalendář, byl přistižen naším chrabrým pasteveckým psem a připraven o jedno ocasní pero a svou hrdost.
Od té doby posedává v uctivé vzdálenosti na špici smrku a jen občas pronese nějakou výhružku v jestřábím jazyce, na kterou ovšem žádná, své cti dbalá, slepice nedopoví ani kvoknutím.

Takže  - co jim zbývá?
Spát, žrát, snášet vejce.
Vážně k uzoufání, že ano?
A přece si jedna z nich našla své tvůrčí téma.

Ačkoli nemá ani ponětí o kubismu (aspoň doufám), rozhodla se snášet hranatá vejce.
Ne, nečekejte, prosím, klasickou krychli, až taková masochistka to zas není. Vytváří půvabné, světlounce béžové mnohostěny. Prostě takové vejce viděné z více úhlů najednou.
Říkám jí Pablita – něco jako španělsky Pavlínka, na počet mistra Picassa.

Tuhle jsem o ní chtěla napsat do novin.
Měli sice místo jen v silvestrovském vydání, což by nevadilo, ale požadovali portrét nadané tvůrkyně. A to se ukázalo jako problém.
Bohužel totiž nevím, která to je.
Všechny jsou stejně hnědé, a protože se do hnízda s oblibou narvou dvě až tři najednou (asi aby si mohly během snášení splknout), nemám šanci umělkyni poznat osobně.
Na co se však můžu spolehnout, že každý den najdu vejce, s jehož postavením na špičku by neměl problém ani Kolumbus, ani kdokoliv jiný.

Vymyslela jsem však plán. Prostý, leč geniální.
Na jaře koupím kohouta – a pak jen počkám, která z těch pipek vysedí kuřata s hlavičkou jako tamagoči….

 
 
Léta Páně 2018, dne 5.1. věnováno autorem Tessa
Share
  
|<  01   02  >|
5.1.2018 | 18:30    Tessa

Vejce ve vejci jsem ještě neviděla, seš lepčí...
Jinak píšu první puntík do kolonky:pravda. Uvidíme, bude-li někdo jiného názoru.
5.1.2018 | 18:17    Doremifa

...pravda, samozřejmě. Viděla jsem vajíčka bizarních tvarů a velikostí a dokonce vejce ve vejci. Obrovské vejce (teda na slepici) a v něm, v bílku plavalo ještě jedno zcela normální.Myslím, že si to ale tahle artistka docela odskákala.
Tenhle jejich zabijácký instinkt jsem taky viděla na vlastní oči u babičky na dvorku, tam ale byla obětí užovka. Docela slušně dlouheho hada do sebe vítězná pipina nasoukala během chvilky. 
5.1.2018 | 18:03    Tessa

Díky za vpuštění do výběhu i milá slova.
 
Temná stránka slepic je ještě daleko temnější, než se zdá. Jsou nejen kanibalky, ale taky pěkní zabijáci.
Jednou zahučel k nim do výběhu hraboš, kterého pronásledovala naše Tessa. Přes plot za ním nemohla, tak si asi oddechl. Na vteřinu, než dostal první ránu za ucho. Neměl šanci, kamkoliv se vrtnul, čekal na něj ostrý zobák. Nejen, že se ho nelekly, ale předávaly si ho jak štafetový kolík. Za dvě minuty bylo po něm. Docela horor.
 
Ale abych nezamluvila otázku z anotace: pravda nebo lež?
5.1.2018 | 17:34    Doremifa

...hurá, hurá, je tady próza! A pěkná, čtivá, veselá, nenudí. Slepice mám ráda. Kdo si jich trochu všímá ví, že vůbec nejsou hloupé. Že jsou nápadité, ale že mají také svou temnou stránku (mám na mysli kanibalismus).
Potěšenáá!
|<  01   02  >|