I. Kalipa
 

 

Mrzlo, vítr svištěl nad plochou kosmodromu Kadaň a hnal s sebou spršky umrzlého sněhu. Vojta Novotný vyšel před budovu aby se nadechl čerstvého vzduchu. Díval se na větrem umetenou startovací dráhu a uvažoval, jestli dnes ještě raketoplán na Orbitar poletí. Zatím došlo ke dvěma posunům startu kvůli počasí, napřed na dvě hodiny odpoledne, potom na 16.00. Ve čtyři už bude tma. 

Vítr se nehodlal utišit, takže se nejspíš poletí až ráno. Vojta se obrátil a vešel zpět do odbavovací haly. Na odlet zde čekalo na pětadvacet cestujících, dnes bude raketoplán plný. Přiblížila se třetí hodina a většina cestujících klimbala v křeslech. Jedna starší žena v uniformě ISF s kapitánskými prýmky se zvedla přistoupila k Vojtovi.

„Vás bych měla znát, pane. Myslím, že jsem vás viděla na fotografii ve vašem osobním spise. Pan Vojtěch Novotný?“

„Ano, to jsem já.“

„Amanda Dittmannová, kapitán Fenixu, vidím, že spolu poletíme už ze Země.“

„Těší mě, madam,“ řekl Vojta a přemýšlel, co o kapitánovi slyšel.

Zkušená astronautka, veteránka památné výpravy lodi Šarga, dovede být metr na posádku a warp je pro ni samozřejmý jako chůze po zemi.

„Můžete mi říkat ‚kapitáne‘, nepotrpím si na oficiality,“ řekla Dittmannová.

Vojta mlčel, Dittmannová si přisedla na volné křeslo vedle a usmála se podivně podmanivým způsobem. Jakoby se jí náhle vyhladily vrásky v obličeji. Rozhodně není stará, pomyslel si Vojta.

„Tak jak se cítíte, kolego, vaše první akce ve vesmíru?“ zeptala se Dittmannová.

„Už jsem byl jednou na Orbitaru a jednou až na Měsíci. Zařazení do posádky hvězdné lodi je to moje první.“

„Prý jste rozluštil nápisy z New Hope. To je dobrá kvalifikace na tak mladého specialistu. Jak se vám to povedlo?“

„Tedy, zajímám se o starověké civilizace, Egypt, Babylon a podobně. Ty nápisy byly sice strukturovanější, ale v mnohém připomínaly klínopis. Nejhorší byl jazyk, v tom si ještě nejsem jistý. Zatím jsem rozluštil jen pár slov.“

„Já jsem tehdy na povrchu nebyla, kapitán Dolák prováděl průzkum a ty nápisy vyfotografoval nějaký ruský vědec, Sevastjanov, nebo tak nějak.“

„Jsou to dobré snímky, ale někdy bych se rád na New Hope podíval. Víte, tak nějak bych chtěl nasát atmosféru toho místa.“

„Jste mladý, určitě se vám to podaří. Fenix bude mít trošku jiný úkol, máme letět do jedné neprobádané soustavy, doufáme, že tam bude obyvatelná planeta.“

Letištní rozhlas ohlásil, že odlet raketoplánu v 16:00 je potvrzen, cestující se mají dostavit k odbavení. Dittmannová se zvedla a zamířila svižným krokem ke kontrole. Vojta se vydal k přepážce taky a myslel na dobrodružství, které k němu začalo natahovat náruč.