Když se ohlédla, zkameněla. Před jejíma překvapenýma očima hořela Sodoma zářivými plameny. Takový obraz zkázy rozhodně nečekala. Nevěřila těm hloupým řečem svého muže.
   „Bože, Judito!“
   Ještě stále ji držel za ruku. Možná svým humpoláctvím, možná svou neopatrností, prostě mu v ruce zůstal její ulomený ukazovák z pravé kamenné soli. Zapřemýšlel. Možná se bude hodit, řekl si a dlouze ho políbil.
   „Nikdy na tebe nezapomenu“.
   Ulomil si ještě palec a uložil oba kousky do mošny. Proč jen mě neposlouchala? Sice nerad, ale nechal ji tam stát a přidal do kroku. To by mu tak ještě scházelo, aby mu ostatní utekli. Však on si s ní první déšť poradí.