Zdena křičí, strach ji svírá,
zahlédnula netopýra,
málem sebou sekla.

 

Běží domů, zavře dveře,
pobledlá je u večeře,
jak se v parku lekla.

 

V zajetí jsem její krásy,
pohladím ji zlaté vlasy,
kdo ví proč zas hekla.