Starý dub si v parku stojí
větru, mrazu se nebojí
co však je mu platná síla
když do kmene vniká pila

 

Místo krve kape míza
vedle tiše pláče bříza
bude sama, to ji vadí
naposled se větve hladí

 

Tuhle ztrátu těžko brala
bříza zvolna usychala
bez duše tak ona byla
proto pilu necítila