Když slova sládnou na vinici básní
za jiter mlžných na perlivý mok
to je ta chvíle, kdy se můžem zasnít
my tiší blázni
my pěstitelé slok

A v přítmí řádků zdvihne Múza číši
šibalsky mrkne na nás přes okraj
je si tak jistá, že ji neoslyší
když z moci vyšší
pak verši káže: zraj!