CITOVÉ VYDÍRÁNÍ – překlad (1. část)
j@newe 20.2.2012 | 0:09
Hledala jsem na českém internetu odbornější text k tématu „citové vydírání“ a kromě pár soukromých názorů na fórech jsem nic nenašla. Chtěla jsem ho poslat jednomu příteli, aby se zamyslel nad svým vztahem. Nejsem si jistá, zda není citově vydírán. U své dcery jsem byla svědkem toho, jak ji tímto způsobem psychicky ničil její první přítel. Bylo to opravdu hrozné. Myslím, že jde o velmi častý problém mezi lidmi, obzvláště v partnerství a že je nutné o něm něco vědět. Proto jsem pro svého přítele začala překládat jeden článek z německého jazyka, který jsem našla na internetu. Myslím, že takový nezištný překlad článku určeného široké veřejnosti nemůže být nijak trestný a že by i někoho z Vás mohl tento odborný pohled zajímat, proto sem zatím vkládám tuto 1. část:
Citové vydírání přes pocity viny
(Dr. Doris Wolf, psycholožka)
Zásadně bych chtěla říct, že pocity viny považuji nejen za zbytečné, ale i za škodlivé. Vím, že u jednoho či druhého tímto tvrzením vyvolám silné protesty. Moje zkušenost je ovšem ta, že pocity viny z nás ani nedělají lepšího člověka ani nám nebrání v budoucnu upustit od chování, které pocity viny zapříčiňuje. V mých očích je dostatečné, chybu si přiznat a pokud možno ji napravit.
Pocity viny mohou být mocným nástrojem k ovládání lidí. Sotva něco jiného nás dělá povolnějšími než poukázání na to, že jsme se něčím provinili. Proto je nejlepší ochranou proti manipulaci jinými a partnerstvím, naučit se oprostit od pocitů viny.
„Když to neuděláš, musím to tedy udělat sám. No jo, tak nepřijdeš. Já si nějak pomůžu sám.” (mluveno plačtivým hlasem)
Co ve Vás takové věty vyvolávají? S největší pravděpodobností máte pocit viny. Přemýšlíte, zda tu práci přece jen neuděláte, resp. přece jen neodřeknete Váš termín u zubaře a nepřijdete. Existuje nespočet strategií, jak nás ostatní ovnlivňují a pokoušejí se nás nastavit určitým směrem.
Proto se chceme zabývat tím, jak na pokusy manipulace ostatními můžeme reagovat.
Citové vydírání přes pocity viny
(Dr. Doris Wolf, psycholožka)
Zásadně bych chtěla říct, že pocity viny považuji nejen za zbytečné, ale i za škodlivé. Vím, že u jednoho či druhého tímto tvrzením vyvolám silné protesty. Moje zkušenost je ovšem ta, že pocity viny z nás ani nedělají lepšího člověka ani nám nebrání v budoucnu upustit od chování, které pocity viny zapříčiňuje. V mých očích je dostatečné, chybu si přiznat a pokud možno ji napravit.
Pocity viny mohou být mocným nástrojem k ovládání lidí. Sotva něco jiného nás dělá povolnějšími než poukázání na to, že jsme se něčím provinili. Proto je nejlepší ochranou proti manipulaci jinými a partnerstvím, naučit se oprostit od pocitů viny.
„Když to neuděláš, musím to tedy udělat sám. No jo, tak nepřijdeš. Já si nějak pomůžu sám.” (mluveno plačtivým hlasem)
Co ve Vás takové věty vyvolávají? S největší pravděpodobností máte pocit viny. Přemýšlíte, zda tu práci přece jen neuděláte, resp. přece jen neodřeknete Váš termín u zubaře a nepřijdete. Existuje nespočet strategií, jak nás ostatní ovnlivňují a pokoušejí se nás nastavit určitým směrem.
Proto se chceme zabývat tím, jak na pokusy manipulace ostatními můžeme reagovat.