Být tak znalcem literárních věd
co by jistě známým jménem slul
snad připsal bych pár licoměrných vět,
že jednou jsem však z veršujících nul
dílo obsáhlé ač ještě nedočet
jen potácím se jako somnambul

 

Pocta pro Marka či pro Villona?
Že pro oba, odpovídám směle,
již mnohé znám, verze zcela nová
ta nehledá básníka – trpitele
Prostoduch, co veršíky jen ková
vzdychne Jů a možná dodá Hele

 

Ze Sorbony táh mistr svoji káru
na pranýř, do cel, šibenic nablízku
verš neutonul nikdy v suchopáru
byť místních lumpů vydal soupisku
Tak slyš pozoun v notách pro fanfáru
na souhlas, mistře Marku-Františku

*