Když se Café Fra halí do modré
Marek 28.1.2014 | 7:49
Dne 27. 1. 2014 proběhl v Café Fra v Šafaříkově 15 křest sborníku nazvaného Svetlom modrý (Vladimír Paľko a kol.). Knížku vydalo Nakladatelství DALi a obsahuje básně několika českých a slovenských autorů, konkrétně potom Doty Slunské, Marty, Marka, Flávie, hanele m, nany, Tessy, dolphina a Zakyho (přezdívky z literárního serveru LitWeb).
Bylo krásné přejít přes koleje, pročvachtat se napůl blátem a napůl posněženým povrchem vozovky k bráně do literárního světa. U stolu již bylo živo. Dým Daliho a Voroniny cigarety se spojil v jedno a ukazoval směr. Flávia právě zjišťovala, že na virózu je nejlepším lékem posezení s přáteli a nana se usmívala.
Ze všech knih kolem pak bylo možné vycítit dobrou náladu dolphina, jež se barvila do modra. Tak jako obálka knížky, která zahřívala prokřehlé ruce.
Všude se rozlévala slova. Spolu s čajem a pivem. V mezerách se ukrýval kouř a od šálků se odrážely melodické tepy slov Tessy, Doty, Cindy, JC Seniora, Marka, Daliho, Dolphina, Flávie, nany, ale i Špádi, který se ze tmy vynořil.
„Proč si jen nedržel hubu“?, ozvalo se v pivní pěně. Stromy zvědavě pokukovaly skrz sklo a větvemi se snažily dotknout něčích vlasů.
„Nedávejte mi nic, dali jste mi radost“, pulsovalo jednotné srdce večera. Je krásné mít přátele. Je úžasné v době babylonského zmatení jazyků mluvit jedinou řečí. Všem společnou. Díky za nádherný večer.
Bylo krásné přejít přes koleje, pročvachtat se napůl blátem a napůl posněženým povrchem vozovky k bráně do literárního světa. U stolu již bylo živo. Dým Daliho a Voroniny cigarety se spojil v jedno a ukazoval směr. Flávia právě zjišťovala, že na virózu je nejlepším lékem posezení s přáteli a nana se usmívala.
Ze všech knih kolem pak bylo možné vycítit dobrou náladu dolphina, jež se barvila do modra. Tak jako obálka knížky, která zahřívala prokřehlé ruce.
Všude se rozlévala slova. Spolu s čajem a pivem. V mezerách se ukrýval kouř a od šálků se odrážely melodické tepy slov Tessy, Doty, Cindy, JC Seniora, Marka, Daliho, Dolphina, Flávie, nany, ale i Špádi, který se ze tmy vynořil.
„Proč si jen nedržel hubu“?, ozvalo se v pivní pěně. Stromy zvědavě pokukovaly skrz sklo a větvemi se snažily dotknout něčích vlasů.
„Nedávejte mi nic, dali jste mi radost“, pulsovalo jednotné srdce večera. Je krásné mít přátele. Je úžasné v době babylonského zmatení jazyků mluvit jedinou řečí. Všem společnou. Díky za nádherný večer.