Zamlklá Múzo, jak vítáš mě dnes zrána
tvým očím jas vzal přízrak nočních stínů
zármutku zrna když v mysli přesýpána
úzkostí, strachem vinícím ze zločinu
 
Snad sudbou sprchy zlé z karet šarlatána
loď lásky bere směr v náraz na mělčinu
či bažin Minturen bez záchrany lana
kam peruť můry děs odkládá a špínu
 
Kéž zhasíš ohně zla a pachu síry
vášeň zlověstná kde míchá elixíry,
krev vrátí srdci tep a barvu na tvou tvář
 
Zas bůžek Pan, ten vládce žní a písničkář,
dá vůni klasů z jarně vzešlé sedby
v antickou báseň, sám Apollon až zbled by
*

Ma pauvre muse, hélas! qu'as-tu donc ce matin?
Et je vois tour à tour réfléchis sur ton teint
Tes yeux creux sont peuplés de visions nocturnes,
La folie et l'horreur, froides et taciturnes.

Le succube verdâtre et le rose lutin
T'ont-ils versé la peur et l'amour de leurs urnes?
Le cauchemar, d'un poing despotique et mutin
T'a-t-il noyée au fond d'un fabuleux Minturnes?

Je voudrais qu'exhalant l'odeur de la santé
Ton sein de pensers forts fût toujours fréquenté,
Et que ton sang chrétien coulât à flots rythmiques,

Comme les sons nombreux des syllabes antiques,
Où règnent tour à tour le père des chansons,
Phoebus, et le grand Pan, le seigneur des moissons.
*