Převážné většině začínajících autorů v kategorii vázaného verše jsou na literárních serverech nejčastěji vytýkány dvě zásadní chyby. Je to používání gramatických rýmů, či rýmů nebo slovních spojení takzvaně profláknutých.  Druhým nešvarem je pak udržení rýmů i za cenu nelogičnosti básně. Kde hledat příčiny těchto začátečnických chyb? Dovolím si tvrdit, že peklo našlo zakopaného pitbulla. V dětství.
 Již prakticky od narození slýcháme takřka denně spoustu dětských říkanek, písniček, básniček a rozpočítadel, které nás provázejí celým životem. A zde je třeba hledat největší zlo, které pohřbívá mnohé začínající básníky. Je zcela jasné, že tyto říkačky a písničky nebyly tvořeny s nějakými přehnanými uměleckými ambicemi, některé jsou dokonce povedené a nemusí k nim být nijakých výhrad. Ovšem většina z nich je vzhledem k formování logiky dítěte zcela katastrofická. Uveďme si proto několik případů.

 
BĚŽÍ LIŠKA K TÁBORU

Běží liška k Táboru,
nese pytel zázvoru,

Jelikož děti neučíme pouze říkadla či písně, ale zároveň i poznávání různých předmětů či zvířátek, tak zde je již začátek zcela mimo mísu. Jako ostatně v celé říkance – využití rýmu pro rým. Nebudeme pitvat, proč si liška, která získala pověst chytrého zvířete, vybrala zrovna město s tak početným obyvatelstvem a ne nějakou dědinku s deseti chaloupkami. Korunu všemu nasadí zázvor. Liška je relativně nenáročný všežravec, který sice nepohrdne ani sladkým ovocem, ovšem dá se silně pochybovat, že by táhla na hřbetě pytel tohoto aromatického koření. Ale budiž.  Jdeme dál.

 

ježek za ní pospíchá,
že jí pytel rozpíchá.

Tady už teče do bot. Ježek by musel být Usain Bolt či Jarmila Kratochvílová, aby se mu tento kousek povedl, což vzhledem k rychlosti pohybu obou zvířat asi dětem logicky neobjasníme.

 

Běž zajíčku, běž za ní
pober jí to koření.

Pokud by ježek měl být Boltem, tak zajíc už by musel být zcela jednoznačně debil, aby kvůli nějakému zázvoru zcela dobrovolně zkřížil cestu jednomu ze svých úhlavních nepřátel.

 

Liška se jim schovala,
ještě se jim vysmála.

Vzhledem k výše popsaným argumentům si jistě každý musí udělat zcela jasný obrázek, kdo by se měl schovat.
 
 
 

 
 
KOMÁŘI SE ŽENILI

. Komáři se ženili, bzum, bzum, ženili,
kapky vína neměli, bzum, bzum, neměli.

 Přiletěl k nim slavíček, bzum, bzum, slavíček,
přines vína žejdlíček, bzum, bzum, žejdlíček.

Tak tady je od začátku všechno špatně. Vštěpujeme-li dětem odmala, že chlastat může hmyz i ptáci, nesmíme se potom divit, jak se nám snižuje věková hranice, kdy mladiství poprvé pozřou alkohol.

 

Komáři se opili, bzum, bzum, opili,
až komára zabili, bzum, bzum, zabili.

Toto trpké konstatování je jediné pozitivem, neboť nám zcela jasně naznačuje, co všechno je schopen alkohol napáchat.

 

Komár leží v komoře, bzum, bzum v komoře,
muška pláče ve dvoře, bzum, bzum, ve dvoře.

Neplač muško, co ti je, bzum, bzum, co ti je,
vždyť ti komár ožije, bzum, bzum, ožije.

Další logický zádrhel. Žení se komáři, pláče muška. Je pravdou, že komár dokáže opíchat kohokoliv, ovšem tento pár si asi těžko představíme ve společném soužití. Navíc utěšovat někoho tím, že mrtvola obživne, no nedovedu si představit, jak to děti zkouší na svých domácích mazlíčcích. Naštěstí je muška schopna použít svou jedinou mozkovou buňku, což nám doobjasní následující sloka.

 

Těžké jeho ožití, bzum, bzum, ožití,
když je na smrt zabitý, bzum, bzum, zabitý.

Poslední sloku ani nebudu zmiňovat. Sádlo co z něj vybrali v hodnotě pěti zlatých, to je na Chocholouška.

 

 

Jako poslední příklad jsem vybral skutečnou perlu.

KOČKA LEZE DÍROU

Kočka leze dírou, pes oknem,

Zde jsme jasně schopni poznat, co vše je autor ochoten udělat pro rým a rytmiku. Možné to sice je, ale vzhledem k anatomii obou zvířat by bylo určitě přirozenější, aby lezli naopak, i když u kočky nám je to v podstatě jedno, problémem je pes. Díra je jasná, záleží pouze na její velikosti. Těžko si však představit bernardýna nebo čivavu, jak leze do okna umístěného zhruba ve dvoumetrové výšce.

 

nebude-li pršet, nezmoknem.

Tak toto je pokračování hodné Nobelovy ceny za literaturu. To by fakt nikoho nenapadlo.

 

 

A bude-li pršet, zmokneme,
na sluníčku potom uschneme.

Autor ovšem zdaleka nemá dost, tak nám tento fakt ještě více rozvine v závěru svého skvostu. Tady se ovšem domnívám, že nám negativně ovlivnil nejen naše budoucí básníky, ale bohužel i současné meteorology.