Loďka
Radim V. 20.5.2017 | 12:08
takový menší výřez myšlenek jednoho napnutého odpoledne
Ten dům na pláži stál pod palmami dobrých sto čtyřicet let
ale měl jsem pocit, že to nikdo z nich nepotřebuje vědět. Křičet neznamená volat o pomoc.
Hele, není důvod jít dál, když tě nepozvali. Ale ty vykopneš dveře a všechny postřílíš.
Ne proto, že jsou špatní. Ne. Postřílíš je, protože máš zbraň. Zbraň je důvod. záminka. A taky omluva. Někdy to tak bývá.
Jmenoval se David. Byl všude. Ten typ, kterého chce každý chytit pod krkem.
Její dům byl ptačí budka bez oken. Tam jsme trávili čas a dělali ty důležité věci.
Jsem už moc zelený. To si myslela.
Věděl jsem už dlouho, že je to ten typ osudové ženy, která chlapa změní. Tak jsem pil a snažil se dělat, že mě nezajímá.
Když piju, nezajímá mě skoro nic. Proto jsem musel pít víc a víc a nakonec jsem už nedělal nic jiného.
Ne, to bych vážně kecal. Hodně jsem se staral o tu loď, kterou jsem od ní dostal k narozeninám.
Měla děravé dno a paluba byla pokrytá zaschlými zbytky ryb a tím zeleným hnusem.
Moje nitro je místo kam nikdo nezavítá. Jenom ona. Ona tam chce. Chce tady být se mnou a s mým hnusným hnijícím myšlením.
Přebírat mé zvrácené názory a hledat v nich mě, kus mého já. Nedokážu rozbít její osobnost.
Musím ji nechat projít
ale měl jsem pocit, že to nikdo z nich nepotřebuje vědět. Křičet neznamená volat o pomoc.
Hele, není důvod jít dál, když tě nepozvali. Ale ty vykopneš dveře a všechny postřílíš.
Ne proto, že jsou špatní. Ne. Postřílíš je, protože máš zbraň. Zbraň je důvod. záminka. A taky omluva. Někdy to tak bývá.
Jmenoval se David. Byl všude. Ten typ, kterého chce každý chytit pod krkem.
Její dům byl ptačí budka bez oken. Tam jsme trávili čas a dělali ty důležité věci.
Jsem už moc zelený. To si myslela.
Věděl jsem už dlouho, že je to ten typ osudové ženy, která chlapa změní. Tak jsem pil a snažil se dělat, že mě nezajímá.
Když piju, nezajímá mě skoro nic. Proto jsem musel pít víc a víc a nakonec jsem už nedělal nic jiného.
Ne, to bych vážně kecal. Hodně jsem se staral o tu loď, kterou jsem od ní dostal k narozeninám.
Měla děravé dno a paluba byla pokrytá zaschlými zbytky ryb a tím zeleným hnusem.
Moje nitro je místo kam nikdo nezavítá. Jenom ona. Ona tam chce. Chce tady být se mnou a s mým hnusným hnijícím myšlením.
Přebírat mé zvrácené názory a hledat v nich mě, kus mého já. Nedokážu rozbít její osobnost.
Musím ji nechat projít
skrz oheň a doufat, že se usmaží.
Je to jako čekat na popravu. Vědět, že mě sežerou, ale netušit, kdy se tak stane.
Nevědět, kde je. Je někde uvnitř mě a dělá si se mnou, co se jí zamane. Je to hrůza. Čistá hrůza.
Chtěl jsem s ní dovádět, ale nemám už sílu, chybí mi vůle.
Pohupujeme se spolu na té naší děravé loďce a pomalu klesáme ke dnu.
K houbám a zdechlým rybám. Voda je černá smrt. Tam dole je voda černá smrt.
Zabíjíš mě a jde ti to dobře. Už ti ze sebe nemám co dát. Už to dodělej. Dokonči, co jsme začali.
A nebrzdi. Chci se o tebe rozplácnout a dýchat pod vodou tvé vlasy.
Ty vlasy. To je to jediné, co už nemáš.
Je to jako čekat na popravu. Vědět, že mě sežerou, ale netušit, kdy se tak stane.
Nevědět, kde je. Je někde uvnitř mě a dělá si se mnou, co se jí zamane. Je to hrůza. Čistá hrůza.
Chtěl jsem s ní dovádět, ale nemám už sílu, chybí mi vůle.
Pohupujeme se spolu na té naší děravé loďce a pomalu klesáme ke dnu.
K houbám a zdechlým rybám. Voda je černá smrt. Tam dole je voda černá smrt.
Zabíjíš mě a jde ti to dobře. Už ti ze sebe nemám co dát. Už to dodělej. Dokonči, co jsme začali.
A nebrzdi. Chci se o tebe rozplácnout a dýchat pod vodou tvé vlasy.
Ty vlasy. To je to jediné, co už nemáš.