Na Vraždě
Dota Slunská 20.1.2019 | 10:31
5. 10. 1620
Vstali brzy.
/ještě se kapky rosy blyští na vřesech a mraveništích
a za jalovci, za janovci na pastvištích
hřeje zem od vyhaslých ohňů/
Muži jsou muži. Postaru.
/meandry ještě plyne čistá voda a rybník se choulí v oparu/
V přízemních mlhách pod pahorkem však brzy síly udeří
a k zemi padnou pikenýři, dragouni a arkenbuzeři.
/rosa se stále blyští na keřích/
Meandrů čisté vody budou chladit bolest raněným
zesládlé krví a krví zatmavené.
/nad cestou potahové vozy, chladnoucí hlavně, káně, dým/
Co sluší uplakaným očím ženy? Soucit? Slzy štěstí?
Koho chce lidská touha přelstít?
Po tří stech letech staré smrti dobolí
a zpod polí
budou ještě vyorávat koňská kopyta a hnáty.
/a rosa? a slunce nad Koceňkou?/
Perly...a kočár zlatý...