„Ty jsi nenapravitelný, že mám pravdu?“ konstatoval Azazel.

„Nebudu ti sloužit.“

„To není moudré, a ty to dobře víš. Takové fiasko. Místo, abys mi přivedl duši té ženy, sám jsi ji svou duší zaštítil před utrpením. Dal jsi jí to, co jsem měl právo nabízet jen já. Jak teď vypadám?“

„A víš, že to mě nijak netrápí?“

„Ale mělo by. Takže bude další jízda.“

„Azazeli!“ ozvalo se v pozadí.

„Á, můj bratříček se přišel podívat. Co mi chceš, smrťáku?“

„Nech na pokoji toho člověka,“ řekl Azrael.

„A to říká kdo?“

„Je to vůle Nejvyššího. Už se nemůže dál dívat na to, jak ho trápíš.“

„A proč bych měl tohle poslouchat? Nejvyšší mě už zapudil, nemám co ztratit.“

„No když myslíš…“

Azazel byl viditelně na rozpacích. Tohle asi nečekal.

„Opravdu ho chce?“

„Ano, Azazeli. Získal jsi jeho duši podvodem. Takový osud mu nenáleží.“

„Tak dobrá, nechám ti ho. Stejně byl k ničemu,“ řekl Azazel a zmizel.

Honza se vznášel před Azraelem a mlčel.

„Honzo, doufám, že chápeš, co se stalo.“

„Myslím, že ano.“

„Azazel se zmocnil tvojí duše, ty jsi však vždy usiloval o odvážnou obranu proti zlému a ani ve své nové podobě jsi nezklamal. Tvůj čas ještě nenadešel. Musíš se vrátit do hmotného světa. Tentokrát to ale bude návrat do tvého vlastního těla a jen na tobě samém bude záviset tvůj vlastní osud. Pro lásku jsi byl připraven obětovat vše a nejvyšší tě za to odmění. Nyní jdi a žij v pokoji.“

Za černým tunelem se tentokrát skrývalo nádherné ráno na Belevu. Honza s úlevou vstal a protáhl se. Byla to jen noční můra nebo skutečnost? Nedokázal to rozlišit, ale pachuť všeho toho utrpení stále zůstávala na dně jeho duše. Rozhodně se už nebude pokoušet o nějaká kouzla na poli astrálního světa.

Oblékl se, sešel do salonu a nechal si Reblenou přinést snídani. Potom se šel projít do lesa. U hrobu Dragoberdy se posadil. Jeho láska nebyla jen prázdné slovo, nebyla to jen vzpomínka. Žil pro ni. Berdie si to zasloužila.

Kolem poledne se vrátil do hradu. V salonu čekala návštěva.

„Devano, vítám tě. Kde je Tobas?“

„Je doma. Tentokrát jsem přišla sama.“

„Něco potřebuješ?“

„Honzo, zažila jsem zajímavou věc. Kontaktoval mě anděl.“

„A to je pro bohyni zajímavé?“

„Říkala jsem ti přece kdysi, že nejsem tak docela bohyně. Možná máme v rukách trošku více moci, možná můžeme tvarovat světy. Ale před nejvyšším a jeho posly vždy stojíme v pokoře. Azrael tě zdraví a má pro tebe zvláštní dar. Použila jsem naši technologii a nyní přede mnou leží nutnost říci ti pravdu. Můžeš mi odpustit?“

„Devano, obávám se, že ti nerozumím.“

„Pojď se mnou a věř.“