Je mlha na brusinčí,
dvě vážky na blatech
a kámen v gotik lomu,
v sloupy vzrostlé duby
zde sklo již nezařinčí,
nezazní zbožný vzdech
nad slzou pro Madonu.
Kraj zemdlený, chudý…
Pro lesních varhan zpěvy
či svaté obrázky
zde voda přála si
být rosou křtitelnic,
a srdce z něžné ruky
vetkané do lásky
v chrámu, kde
pomíjivost oznamuje sýc
 
Změť klád,
snad byly mostem
pro zázraky a divy
a duše vzácně čistá
bez mnišského hávu
při požehnání prostém
co zná jen spravedlivý
To zpupný alchymista
v ohně sarkofágu
v mříže překul brány,
růžence na náramky
Zde býval kříž a syn. Čí?
V těch zborcených zdech
víry na popelu
květ vůně majoránky
Je mlha na brusinčí,
dvě vážky na blatech
*