Příliš světel pro tržiště   
a příliš chladu v jeskyni
těch časů za okraji tmy

deziluzí vrakoviště

A spouští se tam po jíní

jak přicházejí pro rytmy

jen pastýři nových koled
S vírou legenda se tříští...
 
Já však spatřím v noci příští
cestou, jíž se vchází do let
v prostoru za lásky vrátky
bezhvězdí na cizím nebi
a v zrcadle jinovatky
kováře, co kuje hřeby
 

A je to prosté jako víra
a jako spánek na seně
zvěst pravdy věkem neumírá
ve skleněném Betlémě

*