Na konci jara mi vítr sebral rým,
Hned z kraje léta, že jej chce mít velice.
Jeho takt v polích prý nad klasy rozezní
a vlahým tónem chce chladit ulice.

Teď namísto rýmu mně vítr vrátil rýmu.
Na konci léta mi ji vnutil v ulici.
O radu teď jdu žádat JUDr. Meluzínu,
a taky co s básní bez rýmu, jež mi stydne v lednici.

Dál chybí mi ten rým, zato přebývá mi rýma
tu báseň bez rýmu denně pitvám v polici.
Má skoro prošlou lhůtu, avšak není to má vina.
Já z jara psal v ní jen, jak tlukou slavíci.