Pluješ zimou
Viviana Mori 28.11.2021 | 19:57
napořád zády ke mně
se svým vlastním životem
nikdy se nedozvíš proč ve mně žiješ
druhý svět
-
občas tě přinutím vyblednout
svážu tě v představách do suché kytice
dám vylisovat do lékařské knihy
až se trochu polámeš
pak bude znovu zima
vesmír se složí
do oblé hladiny v kelímku
v medovém nápoji utopím představu dvou dlaní
pofoukám tváře který napůl oka tuším
pod sladkou vůní vanilky
až mý těžkopádný tělo
uvnitř zazvoní
-
já vím má milá
už se opakuju
na svátky odjedeš vlakem daleko za polní výhybku
nikdy ses neptala zda znám tu krajinu
dodnes tam skrývám
kousek ostře vyřezaných skic
muže ve vojenském obleku
-
vím že nemáš pro mě nic
co bych vnímala jako slib
užiju si sníh i bez něčích ramen
tak jako všechno ostatní
bez jediného slova při procházce noční Prahou
ulovím krásno
sama se sebou
s úsměvem připiju kelímkem
siluetě kterou tuším
v dálce mezi komíny
kde se dotýkáme
bříšky prstů jedné mlhy
jak plujeme noční zimou
se svým vlastním životem
nikdy se nedozvíš proč ve mně žiješ
druhý svět
-
občas tě přinutím vyblednout
svážu tě v představách do suché kytice
dám vylisovat do lékařské knihy
až se trochu polámeš
pak bude znovu zima
vesmír se složí
do oblé hladiny v kelímku
v medovém nápoji utopím představu dvou dlaní
pofoukám tváře který napůl oka tuším
pod sladkou vůní vanilky
až mý těžkopádný tělo
uvnitř zazvoní
-
já vím má milá
už se opakuju
na svátky odjedeš vlakem daleko za polní výhybku
nikdy ses neptala zda znám tu krajinu
dodnes tam skrývám
kousek ostře vyřezaných skic
muže ve vojenském obleku
-
vím že nemáš pro mě nic
co bych vnímala jako slib
užiju si sníh i bez něčích ramen
tak jako všechno ostatní
bez jediného slova při procházce noční Prahou
ulovím krásno
sama se sebou
s úsměvem připiju kelímkem
siluetě kterou tuším
v dálce mezi komíny
kde se dotýkáme
bříšky prstů jedné mlhy
jak plujeme noční zimou