Kočka ráda loví myši,
myši rády hryžou sýr,
a ta myška s křídly – slyšíš,
ve tmě bude netopýr



Kdo má nos, jde neomylně
přes kopce a strže,
ucítil tam totiž silně
hadovku či smrže


Les je prázdný bez strakoše,
kačenky či švarďáka,
tahle kačka ze dna koše
jenom těžko zakdáká


Co by Skot, co šetřit bude,
mohl dáti do znaku?
Něco, co se daří všude
(sazenici bodláku)


Sotva dala novou střechu,
už z ní loupou perníček.
Co že je to za neplechu?
Mařenka a Jeníček



Ten chce dům, ten jen pár hříbků,
jimiž košík naplní,
každý hledá zlatou rybku,
co se před ním zavlní
(a hned splní mu tři přání,
aniž musí prstem hnout).
Rybce je to k pousmání,
sama chce jen volně plout


Když praotec přišel k Řípu,
tetelil se téměř hned,
nezasadil žádnou řípu,
zato našel sladký med.
„Tohle bude naše země,
náramně se radoval,
řeky nehučí tu temně…“
Houbama se ládoval



Až nám drak či jiné zvíře
nebudou chtít dopřát vzniku,
počkáme si na rytíře
(ukryli se do Blaníku).
Je to hora v Středních Čechách,
dodá sílu, víru, pomoc
v době, kdy zas padouch spěchá
urvat vládu, jde mu o moc

Kdo chce vejít do ulice,
měl by zebru hledat.
V Zoo? Tam ji najde sice
(co je bílošedá),
ale jsou to bílé čáry
všude na vozovce,
po nichž přejde mladý, starý,
člověk, pes i ovce


Když saň draka naláká
jenom ohněm v těle,
je pak všechno na draka,
necítí se skvěle.
Když si s drakem vyhoví,
je pak hezky v sluji.
Je to terén minový,
když se nemilují


Spi má malá beruško,
moje sedmikrásko,
naše hodná dceruško
(zalévaná láskou).
Spi – a kapky na okno
kreslí křehké vázy
květinám, co namoknou,
cit je doprovází