Praskalo v kamnech, večer nad pahorkem
rozléval inkoust stromům do korun,
dívá se na mne, oči planou horkem,
měsíc smývá žínkou starou pokoru

Šuměly větve, jaro bude pučet,
rozplétá copy zimních panovnic.
Má dlaň je ve tvé, podtrhuje účet,
půlnoc pak sklopí křesla zánovní

Umlkly hlasy, kouř se zvolna vlnil,
pospíchal za les v noční košili.
Zorat a zasít, vyrvat plané trní,
piliny zamést, najít v koši list

Tak znělo krajem, nad sady a poli,
co musí stačit srpek měsíce.
V klasech hvězd zraje, že co jednou bolí,
s písničkou ptačí léčí nejvíce