Vojta byl pozván do soukromých komnat velekněze, a to sám. Richi ho zavedla do místnosti s vysokým křeslem, ve kterém seděl velekněz, a zůstala stát v povzdálí.

„In avaple it gati some, Vata Novotný,“ řekl velekněz, natáhl hůl k Vojtovu čelu a upřeně se podíval do jeho očí.

‚Slyšíš mě, pozemšťane?‘ ozvalo se ve Vojtově hlavě.

‚Ano slyším,‘ odpověděl myšlenkou Vojta.

‚To je dobře. Kněžka Tereza mi řekla, že se budeš chtít na něco zeptat. Nyní máš možnost.‘

‚Zajímalo by mě, proč zakazujete cesty do vesmíru, když jste ve vesmíru sami byli, našli se zápisy ve vašem písmu na jedné planetě v sousední galaxii.‘

‚Opravdu? Vy jste byli v sousední galaxii?‘

‚Ano, pomocí meziprostoru.‘

‚Meziprostorem míníš kosmickou křižovatku Ancientů?‘

‚Já nevím, kdo to jsou Ancientové.‘

‚Vidíš, nic nevíš a při tom používáte jejich technologie. Ancientové byla dávná hvězdná civilizace, která se už odebrala jako celek ke Gavatovi. My Vatové jsme se ještě s Ancienty setkali. Prozradili nám tajemství kosmické křižovatky a povolili nám ji používat. Je zvláštní, že tak primitivní civilizace, jako jste vy, dokáže používat tak sofistikovanou technologii.‘

‚V tom se já nevyznám. Jenže tím, co říkáš, mi dáváš za pravdu, že jste ke hvězdám cestovali. Proč nás nechcete propustit? My nejsme jako vy.‘

‚V tom máš úplnou pravdu. Nejste jako my a proto nedokážete pochopit, jaká nebezpečí cestování vesmírem přináší. Nebyli jen přátelští Ancientové, jsou i jiné civilizace, které by rády zničili náš svět, možná by zničili i Zemi, kdyby věděli, kde se nachází.‘

‚A proto jste jménem svého Boha zakázali cestovat vesmírem? Vy jste se báli?‘

‚Ty nedokážeš pochopit pohnutky Gavatovy, člověče. Gavata není naším bohem, neděláme si na něho výhradní právo. Je to Pán celého vesmíru, jenže to vy ve své hlouposti nevidíte. Vata Manir mi řekl o vašem světě dost, abych poznal, o jaký svět se jedná. Nesuďte jiné, když nedokážete soudit sebe.‘

‚Stejně to nechápu. To, co jsem se o vás dozvěděl, mi říká, že vaše civilizace je velmi vyspělá. Proč se vzdát všech možností, které dává vesmír?‘

‚Protože náš vnitřní vesmír je stejně bohatý. Manimové tyto věci nechápou, my Vatové jsme po tisíciletích průzkumu vesmíru objevili pravdu, že nic není tak velkolepé jako lidská mysl. Naučili jsme se používat naši mysl způsoby, které tobě připadají fantastické. Nic ve vesmíru není tak velké, abychom to nemohli najít v sobě. A Gavata je všude, proč ho hledat na jiných planetách?‘

‚Tereza nám řekla, že musíte zabíjet své lidi, protože trpí nějakou mentální poruchou.‘

‚Nic na světě není zadarmo, používáme naše mozky natolik intenzivně, že jejich opotřebování předbíhá opotřebování ostatních částí našeho těla. Smrt může být i milostí, pokud přichází v pravý čas.‘

‚Zabíjíte svoje lidi, zabíjíte lidi jiných ras, chováte se nadřazeně k ostatním, já nevím, ale tohle mi nepřipadá jako dílo Boží.‘

‚A ty víš, co je dílo Boží? Jak to můžeš vědět? Celá vaše civilizace je civilizací Manimů. Provedli jsme testy u Terezy a kromě jistých zlepšení v mentální oblasti jste stále ti samí Manimové, které jsme kdysi na Zemi zanechali v naší pošetilé touze vybudovat kolonie Vatů na jiných světech. Tereza je možná výjimečná mezi vámi, provedli jsme pokus i s jiným členem vaší výpravy a tento pokus dopadl tak tristně, že se mi o tom nechce ani mluvit.‘

‚Myslíš kolegu Williamsona?‘

‚Ano tak se jmenuje. Je to člověk, který cítí nadřazenost nad ostatními, a zatím je to jen pitomec, který se nedokáže ovládnout a klidně vezme život jinému člověku. Nyní dokonce bere jako rukojmí 11 lidí, to není dobrá vizitka. Vidíš, jste naši Manimové, trošku jste se vyvinuli, ale za moc to nestojí.‘

‚Vy tvrdíte, že pozemšťané jsou vaši Manimové? Vždyť na Zemi existuje spousta důkazů, že jsme se vyvinuli z místních primátů.‘

‚Opravdu? Znáš slova: „Bůh vysadil zahradu v Edenu?“ Můžeš mi říci, kde se podle tebe Eden nalézá?‘

‚Možná někde v Africe, odtamtud se lidé rozšířili po celém světě.‘

‚Mýlíš se, člověče, Eden se nacházel na Kalipě. Je to místo, kde nyní stojíš.‘

‚To by mohl říci každý, není těžké předstírat, že jeho svět je ráj.‘

‚Ale to jsem přece neřekl. Náš svět nyní už není ráj. Lidé rájem přece pohrdli, o tom vaše náboženství nemluví?‘

‚Ano mluví, je zvláštní, že to všechno znáš, víš, kdo to byl Kain?‘

‚Jistě. Vrah svého bratra Ábela. Je dobře, že se alespoň něco z moudrosti o velikosti Gavaty ve vašem světě zachovalo.‘

‚Ale tohle přece není možné, Bůh stvořil lidi, ne Vaty.‘

‚Aha, ty jsi s Bohem mluvil, zajisté, je to tak?‘

‚Nemluvil, to jsem nikdy netvrdil. To ty tvrdíš, že mluvíš s Bohem.‘

‚Nemluvím s Bohem, jen naslouchám jeho duchu. Nemáš představu o velikosti stvoření, nemáš představu o tom, jak stvoření probíhalo. Proč bychom Manimům na Zemi říkali podrobnosti o nás samých? Stačilo zasít pochybnosti o obrech, kteří obcovali s pozemskými ženami. Byli jste připraveni k přijetí Vatů jako svých vládců, jenže my jsme dříve usoudili, že není třeba do vesmíru cestovat. Takových planet jako Země je více, Manimové na nich mohou dosáhnout jistého stupně vývoje a pak se sami zničí. I to je součást našeho plánu, nemohli jsme zanechat vaše světy bez pojistky. Vy jste se dožili cest do vesmíru, to je neobvyklé. Nyní počkej, budu se modlit a naslouchat vanutí ducha Gavaty.‘

Velekněz se odmlčel, pevně sevřel hůl a zavřel oči. Richi na Vojtu povzbudivě pohlédla a usmála se. Trvalo to asi pět minut, než se velekněz opět ozval.

‚Budiž tedy. Vůle Gavatova bude vyhlášena do myslí všech, kdo jsou schopni naslouchat. Vatament Nejvyššího zní: pozemské lodi Fenix je povoleno odcestovat z Kalipy, aby její posádka předala poselství o našem světě lidem na Zemi. Vyhlašuji, že odpovědnost za lidi z posádky lodi Fenix nespočívá už na bedrech Vatů, odpovědnost je nyní záležitostí lidí ze Země. Toto je vatament Nejvyššího. Stále je moudrý Gavata.‘

Vojta nic neříkal ani nevysílal myšlenky k veleknězi. Bylo mu jasné, že jeho loď je vysvobozena, a to stačilo. Veleknězi ale ne, opět se obrátil svou myslí k mysli Vojtově.

‚Takže to bychom měli, člověče. Nyní je třeba urovnat naše soukromé záležitosti. Nejprve musíme vyřešit problém s člověkem jménem Williamson. Jeho životní funkce byly zastaveny. Je mi to líto, ale nebylo jiné řešení, mohl svým jednáním zničit celou planetu. Další věc je Tereza. Tu musíte nechat na Kalipě, je nyní kněžkou Gavaty a k vám už nepatří.‘

‚Odpusť, mocný pane, ale s tím nebude kapitán souhlasit.‘

‚Ano, nebude, ale nic jiného jí nezbude. Třetí věc jsi ty, Vojto. Vydával ses za vůdce vaší skupiny a tím jsi podkopal důvěru, která musí být mezi našimi civilizacemi zachována. Proto bude tvoje mysl zamlžena až do doby, kdy ti sám Gavata odpustí.‘

Velekněz opět vztáhl hůl, dotkl se Vojtova čela a ten se otřásl v křeči. Nadále stál před veleknězem, jen byl nyní shrbený, tupě hleděl před sebe a z úst mu tekly sliny.