Když se pozemšťané rozloučili s Richi, přišel odněkud Manir a společně se vydali na zpáteční cestu k lodi. Cesta byla smutná, nikdo příliš nemluvil, Vojta šel nepřítomně a pohled na něho nepůsobil žádnou radost. Manir nyní nehnal pozemšťany žádným divokým tempem, kráčeli pomalu po poutnické cestě a nocovali na místech, které Manir vybral.

Město Maqe míjeli po třech dnech cesty a tentokrát se zde nezastavovali. Manir vedl pozemšťany po jiné cestě, než šli minule, zdálo se, že je to kratší cesta. Došli do města Lubrijů a zde se setkali s naprostou zkázou. Svatyně falešného Galubriho byla spálená, všude kolem se válely mrtvoly Lubrijů. Dittmannová byla zděšená, Garcia jen kroutil hlavou.

„Tohle je příšerné, Manire co se tu stalo?“ ptala se Dittmannová.

Manir odpověděl kupodivu bezchybnou angličtinou.

„Lubrijové vyznávali neexistujícího boha a tím popřeli základní zákony Kalipy. Proto byli potrestáni.“

„Vy mluvíte naší řečí?“ ptala se udivená Dittmannová.

„Nyní už ano, kapitáne, velekněz mi vaši řeč vložil do hlavy.“

„Toto tady kolem provedli Vatové, kteří si cení lidského života nade vše?“

„Jsou chvíle, kdy se nedá nic jiného dělat,“ řekl smutně Manir. „Lubrijové, kteří byli přesvědčeni o pravosti Galubriho, museli zemřít, ostatní potom odsud odešli.“

„Kdo to rozsoudil? Kdo to udělal?“ nedala se Dittmannová.

„Místní pán srdcí posoudil mysl Lubrijů a on potom zahubil nevěrné. Je to smutné, kapitáne, pojďme odtud,“ řekl Manir.

 

* * *

 

Návrat poutníku podstatně pozvedl línou náladu na Fenixu. Zpráva o propuštění lodi znamenala propuknutí nadšení. Dittmannová se rozloučila s Manirem.

„Prošli jsme dlouhou cestu a zažili mnoho věcí, pane Manire. Nyní se vydáme zpět na naši planetu. Kalipa je zvláštní svět, zůstane natrvalo v paměti lidí, kteří ji navštívili.“

„I v mé mysli zůstane obraz lidí ze Země natrvalo, kapitáne. Vstoupili jste do našeho života a i když to Vatové neradi přiznávají, znamenala vaše návštěva pro tuto planetu hodně. Jste Manimové a přesto jste dokázali projít mezi hvězdami, vaše pokolení pokořilo naši nadřazenost a mnohé soudy Vatů budou nyní k Manimům přívětivější.“