Mozaika absurdity
Marek  29.5.2012 | 18:29
Sbíral špice slov
k neexistujícím věžím
korouhev se otáčela proti směru
hodinových ručiček
a čas pořád nešel


Posílali vlaštovky
snad na jih
zmačkané písmo
otazník na konci drátů
hnízda na plechu
uprostřed malty



Ke každému zámku je klíč,
řekli vězni,
panu K.
slovo nevina se neslo ozvěnou
v palcových titulcích nebylo místo
a listy ne a ne žloutnout
To bylo jarem,
kdy pučí deprese a kvetou kolejnice
a ptáci švitoří
v keřích



Jsi hříšník
razítko na čelo
zabalte ho do ručníku
OHAVA
dioptrie se mlžily
Taková hanba
okenice salutovaly
dva, tři, čtyři…
Bílé dlaždice nasadily nepřístupný výraz
spravedlnosti


Schody vedou na půdu
opakoval si bázlivě
svíčka obkroužila celý svět
kapka vosku zapečetila strach
něco zavrzalo
on věděl, že až bude nahoře
objeví se konečně
sklep