V noci se Vojta probudil zimou. Měl na sobě jen obyčejné kalhoty a košili, což na život na palubě hvězdné lodi naprosto stačilo. V noci na ostrově ale byla zima, na kterou byl oblek naprosto nedostatečný.

Vojta vstal a snažil se rozcvičit ztuhlé údy a taky si dodat pohybem nějaké teplo do žil. Zbytek noci pak strávil procházkami po pobřeží, takže když ráno vyšla slunce, byl unavený a nic se mu nechtělo dělat. Došel si k pramenu, opláchl se a napil se svěží vody. Potom navštívil les a utrhl si několik plodů z obou druhů stromů. Když se najedl, zalehl opět do písku pod převisem a dospával probdělou noc.

Kolem poledne se vzbudil a přemýšlel o své situaci. Rozhodně se mu to nezdálo, evidentně se ocitl na pustém ostrově na nějaké cizí planetě. Proč se mu to stalo, to nechápal. Šlo asi o nějaký zvláštní fenomén, jehož pochopení bylo nad jeho síly. Na ostrově byl v relativním bezpečí. Neohrožovala ho žádná zvířata, měl dostatek potravy, čistá voda pramenila kousek od jeho improvizovaného úkrytu. Co mu chybělo, to byla ochrana proti chladu. Vydal se proto do lesa, aby našel nějaké rostliny vhodné k vyrobení přikrývky.

Vojta nebyl žádný zálesák, takže jen těžko mohl najít něco lepšího, než listí stromů, které si pod převis odnesl a rozprostřel ho tam po vzoru Vaty Manira. Dotáhl taky nějaké olistěné větve, ze kterých si vyrobil přepážku kolem převisu, aby noční větřík neprofukoval do jeho pelechu. Trvalo to několik hodin, výsledek nebyl nijak vzhledný, Vojta byl rád, že má alespoň něco. Najedl se a dal se do průzkumu plodů moře, které se ocitly na pláži. Mušle byly téměř shodné s pozemskými, našel nějaké zbytky klepet jakýchsi krabů, vynesl na skalisko chaluhy, které se zachytily na útesech kolem pláže. Pokud proschnou a nerozpadnou se, mohl by z nich být materiál na vylepšení lůžka.

Později odpoledne přišel déšť, tentokrát se to obešlo bez bouřlivého řádění živlů. Přiblížil se druhý večer ve vyhnanství, Vojta upravil přepážku z větví a zalezl do svého úkrytu. Tentokrát spal dobře.

 

* * *

 

Další den ráno se Vojta cítil sice odpočinutý, ale moc do zpěvu mu nebylo. Přihlásila se duševní únava z beznadějné situace. Došel si utrhnout nějaké ovoce a po jídle klimbal na pláži opřený o útes, díval se do moře a bylo mu smutno. V jednu chvíli zahlédl na obzoru tělo nějaké velryby, která proplouvala kolem, jenže to nebylo k ničemu, byl sám, opuštěný, nevěděl kde je, a netušil, jak se odtud dostat.

Pokoušel se vysílat myšlenky, které se tázaly hypotetického zdroje, co dál. Nedostalo se mu ale žádné odpovědi, nikdo s ním nechtěl komunikovat.

Odpoledne obešel celý ostrov, pak se najedl a opět nečinně seděl u svého úkrytu. Příroda ostrova byla pěkná, vlnící se moře dodávalo celému okolí zdání klidu, bylo to všechno uspávající a k ničemu. Večer zalezl do úkrytu s myšlenkou, že by bylo nejlepší, kdyby už nikdy nevylezl.