Jazykem se dotýkala nebe,
stlala si ze vzdoru
pod polštářem světlo

Jsou duhy, které nelze umlčet
i když jí stříhají barvy,
aby slunce zahalili do jediné

Vrata si nesmí dovolit bouchnout
před nosem
pak lámou z pantů
slova

Uražená ješitnost
nevzdělanců
hrubost vyhnaných,
kteří se mýlí,
že stvořili Ráj

Jablko zrálo do bran
vlasy lákaly ke sklizni
ZDE NENÍ ROMEO
vrtalo jí v hlavě
Kolik zpřetrhaných přání
se rozdrtilo
jediným šlápnutím vedle?

Počítalo se do šesti
a sedmý den
došly věty

Na vteřinu si komety
podaly ruce
A VESMÍR
jako by
NEBYL