Světlo zas blikalo, jen krátce po hostině,
za dveřmi zadupal chlad těžkých strohých bot.
Na dvorku výkal od vypasené svině,
chatrná chalupa vždy vlkům přijde vhod

Zase se bouralo, zas vázla v krku slova,
co někde upekli, měl sežrat místní pes.
Symbolem cour a slot, jenž každý hned si schová,
byl vykoupený klid, jenž radí v kříži nést

Něco se zkazilo a někde ve vteřině
snad někdo ulomil kus páčky k žádným zdem.
Ještě teď mrazí sloh, kde věta „nestůj při něm“
rozžírá soukromí a meze „byl“ a „jsem“.

Vrata se zavřela a vtáhla moře chladu,
všichni se oklepou, když padá sypký břeh.
Gesta jsou zamřelá a silný orkán zadul,
snad kino Ponrepo se těší na příběh