Sálalo z něj vědomí,
že může
galaxie se rozpínala přes okraj vany
samolibý úsměv
na dlaždicích popel maloval
přetržené dráty

Vyprchala z něho jistota
víra v cokoli
rozlitá káva na dioptriích
rozmazaného světa

Tušení stěn krabičky
zápalek
bušení srdce do rytmu
štiplavého kouře

Gejzír proti upjatému stalagnitu
anděl i démon, netvor i světec
den a noc
syntéza
dvou kroků v cele
s cestami po Mléčné dráze

Rty s lehkostí blázna prošly sklem,
chodníky si daly pod hlavu karimatku
lhostejnost z plakátů
posměšně mrzla
do očí

Semafory zmateně zamrkaly
na prostoduché nic
v rohu u zábradlí
krčilo se před světem
který snad ani
neexistoval