A každý se bál pohnout...
Marek  22.11.2012 | 9:45



Bylo to poprvé,
kdy jazyku potaženému sametem
někdo řekl,
že nemoc
polyká pohárky s chutí

Plivání do mraků
se stalo disciplínou
spořádaně
ohrnovaly lodičky nos
nad cvičkami

Ampliónům nikdo nerozuměl
jenom koleje
se uchichtly,
že opět nedošlo na výhybku

Šperky se změnily na šmuk
a královská pečeť
dopadla na čela němých
Klaňte se pozlátku
a zašlapte zlato


Nikdo se neozval,
protože slova bolí
po ranách osudu
a poháry trpělivosti jsou dávno
rozežrány rzí

Vytéká naděje
to se zrovna vanička
obrátila i s dítětem
Červotoči vyhlodali parkety
otvory nedůvěry
hlasovaly
ven

Sestava nezájmu
ovládla stadión
a každý se bál

pohnout