I.
Můj velmi vzdálený příbuzný
vzdálený tak že vlastně už nepříbuzný
překládal Majakovského
a
tropil mnohé další nepřístojnosti
za což pamětní deska
spíš destička plíšek co já vím
Leskly se symboly
ocel pulérovaná

Když do Canossy, tak do Canossy
Taky jsem doufal v novou
novou novou
hvězdu komunismu
mimo níž nebylo modernosti
Bylo tak nadějné
obden vykládat z vagónů
spěšné ovoce iluzí, co se záhy kazí

Jednoho rána
hvězda srp kladivo zhnědly
pak zmizely
Říká se tomu tuším
(jak nehezké klišé)
Smetiště dějin

II.
Zejména než usnu
za zády koloběh každodenností
pouštím si jistou sladkou hru
Na konci proudí šťávy života a mrtvá voda
v podivném souběžectví

Svářím se s bělobradým Marxem
naprosto jasně vidím ten úsměšek
Ty stará děvko Evropo
Neumíš obětovat jedinou bernou minci
bezúročně

Přebývá stovka žraločích ploutví
Není už kořisti
Dravci se požírají navzájem
v přímém přenosu

Je odliv
Hledám v písku
vlastní návratné stopy