Vlkodlak
Milan 20.4.2011 | 19:07
Prokletý jsem od zrození,
toť má sudba nelehká.
Měsíc moji tvář mi změní,
stává se pak nehezká.
Vlčí srdce v hrudi bije,
sladce chutná lidská krev.
Krutý jsem, bez slitování,
sílu beru z vašich cév.
Přes den člověk, v noci šelma,
takhle žiji mnoho let.
Ani láska čisté panny,
nevrátí mi lidský svět.
Úplněk už nocí září,
přichází můj vlčí čas.
Kdo mi dneska cestu zkříží,
bude moje kořist zas.
Opět budu trhat, rdousit,
snad mi jednou prominou.
Vím, že na mě lovec čeká,
v hlavni kulku stříbrnou.
Tenhle kov mi zhoubu nese,
stříbro, to mě zabije.
Ač teď vlk, jak člověk zemřu,
takový můj osud je.
toť má sudba nelehká.
Měsíc moji tvář mi změní,
stává se pak nehezká.
Vlčí srdce v hrudi bije,
sladce chutná lidská krev.
Krutý jsem, bez slitování,
sílu beru z vašich cév.
Přes den člověk, v noci šelma,
takhle žiji mnoho let.
Ani láska čisté panny,
nevrátí mi lidský svět.
Úplněk už nocí září,
přichází můj vlčí čas.
Kdo mi dneska cestu zkříží,
bude moje kořist zas.
Opět budu trhat, rdousit,
snad mi jednou prominou.
Vím, že na mě lovec čeká,
v hlavni kulku stříbrnou.
Tenhle kov mi zhoubu nese,
stříbro, to mě zabije.
Ač teď vlk, jak člověk zemřu,
takový můj osud je.