Co poté I

jsem plachý
moje sladká cikánko z poutí
z jinošských snů plných nočních soužení
a tělo zdá se čím dál víc jen obalem k srdci
kde útroby sténají po lásce, něze až k zbláznění
je se mnou konec /raději zkamením/

Co poté II

…ke kameni se přivinu
vdechnu mu duši
a kámen mne obejme
zašeptá
i dnes ti to sluší
tak jako před lety
kdy jen snem jinocha jsi byla
jenž toužebně přál si abys jej políbila
a plachost bránila mu to říci
jen ruměnce otiskly se v líci

stojím tu před tebou zase
poslouchej klid v mém hlase
a touhu nezměrnou až za vnímání
proč ještě pořád něco brání
pod hvězdami milování
přeješ-li si to celou duší
vnímej mne prosím
vím víc než tušíš
a neříkej nevěřím
když stojím už téměř u dveří…

za kliku vezmu vstoupím za něhou
ve chvíli tu již budu bezbřehou