Celá se rozpustím pod tvými dotyky,
vsáknu se do peřin, zutrhám knoflíky.
Utoneš v mém klíně, touhou je zmáčený,
pevně tě přivinu v náruče vězení.

Vtisknu se do tebe jak stopa do bláta,
letí až k oblakům sténavá kantáta.
Prorůstáš skrze mne snad všemi spárami -
k čertu teď s vyznáním pod nebem s hvězdami!

Nemravně jsem zas tvá, ač nikam nepatřím,
tělo je zklidněné, na srdci zůstal stín...
Spíše se podobám Máří, než Marii,
pod tvoji kůži se nehtem svým zaryji.