koušu palisandr ze tvých vlasů
na konci prstů deciznosti
jezdíš s nimi po kůži a vykřikuješ
že jinej odstín nikdy nechceš
po chvíli převrátíš celej večer
tak lehce
jak sklenku vína na ubrus
z lenivostí pod temnou oblohou se stal
něčím
nejspíš horskou dráhou napříč vesmírem
vůně připomínala konvalinku
barvu měl temnou jako safír
a mnou pochodovali mravenci
vojenská síla bránící mé ego

před nepřítelem který si kreslí linky
a barví vlasy načerveno