po dlouhé době pokládám večer
(na stůl ukrytý pod dlaněmi)
za něco víc než pouhý osud
to jeho ostří kterým se mi
dosud vždy hrubě hrabal v mozku
a všechny barvy které nosí
vždy nutně ladí s obuví říká
nesluší mu když chodí bos
po nekonečných chodbách našich hlav
tichý jak myš
v barvách nájemníka - pros ho
experta na chaos
ať hledá chybu kterou máme
snad ji najde o kus se vrátí
snad tebe cestou někde ztratí

a my se nikdy nepotkáme