schovat se před světem
do tvého důlku v bradě
pár hodin topit stesk
v očích svých ospalých
nechat se vlákat jak
motýli vonným květem
do vlasů z kokosu
a mlčky usnout v nich

ráno si posbírat
své prsty z tvého těla
a z kůže horké dech
těžký a sténavý

a doufat že ten kdo nám
smazal pyl na křídlech
se zase vrátí aby nás uzdravil