ano

každou noc potkávám lidi které utěšuje jen vědomí
že alespoň v rakvi budou ležet zpříma

a teď – jako bys říkal že právě tímto slibem
se stávám jedním z nich




ze dveří

říkáš:

dřevaři po sobě nechávají
pachuť smrti
a stopy v ledových korytech
budí hlad po řeči
která ještě není

potom váhám
vykročit do krajiny
kde jsou slova pouhým strachem
z porušení nepokoje