Tolik básníků psalo o tichu, ale nikdo z nich mě nenaučil, jak v něm zatlačit oči.



Přesně tak



jak se bojím zotvíraných dveří
a oken příliš vysoko nad městem -
- mají paměť a v ní tatínek
skřivana v hrsti
prosí – posaď se u nás
sedni si

sedne si hlína na hrobech
a vynese vám spaní!

bojím se zotvíraných dveří
a oken -
- průvan mi nosí skřivánčí peří a už dlouho
mám polštáře k prasknutí
a žádné spáče


sedni si
maminka pláče
a tatínek nosí na stůl pečeni
láme zlatá hrdla
křehké kosti
sedni
a žer
do sytosti!