až jednou závrať letu pomine
a sokol bude pevně v síti
k pramenům vrátí se řeky mé
utichne vlnobití

hladinou prolomí se led
vítr ozve se ve stržích
a znovu jaro znovu déšť
a cesta domů kterou nepůjdeš

sokolík vyletí z rozklovaných dlaní
zády ke zrádným rovinám
proti těm řekám které vysychají

a potom samota a nikde nikde stání
zůstal sen o prameni a neurčitý klam
zbytečné cesty -
když jít už není kam