tak lehce dnes kloužou šaty
ze zkrvavených ramen
na úzkém loži znovu se
nepoznáme

říkal - nenávist je břit tak ostrý že rozlomí světlo a mezi stínem a stínem je svět ze kterého se živí nevracejí


na suché broskvi tu tvrdnou loňské plody
ty ji nepodetneš
a já ji neuhlídám
pro lásku boží!

jako by byla sytá vody odstrčila chléb a odešla od stolu jen tak daleko aby viděla že místo v čele zůstane prázdné až do konce

stržené mosty
před koncem každé z našich cest
domov kam nesmíš
bolest již nelze neunést



černobílý sen
- dědici neznámé země-
snad bylo ještě jaro
jabloně v květu a každá další se kácela o něco hůř
ale křehké lístky ostřice už pod prsty zkrvavěly
a z rovin sem klopýtala smrt
slabá až o strach