D o s e d a l a
jsem ve své rotaci
tou hrubou vertikální osou
až ku hladině vodní plochy…

A z velkých kol se vytvářela malá
střevíce stály ve vodě a vlasy v oblacích
doslova oživlé znějící imperioso
trvání života z epochy do epochy…

Stál opodál

Měl v kuši šíp
však kupodivu sklonil jeho hrot
a přitom pozoroval moje vznášení…

Pozorně sledoval
oblačný větru shluk i ostrovtip
a nechtěl propásnout, až vymaním se z pout
až rozprostřu se nebo proměním
až hmota dojde cíle
a cíl ho pohltí
až z šedi černobílé
dokráčí On i já konečně ke smrti
a z ní pak někam dál…

Měl proklát mě, však opět zaváhal

Oběť by vyvolala změnu obrazu
proto jsem do hrdla si šíp svůj vnořila

A nejen já, i celé okolí změnilo tvář

I formu výrazu

Voda se vzpěnila
jak aprílový kalendář
co splnil svoji podmínku

Vězení otevřelo okna dokořán
by osvobození si našlo cestu ven

A co fakt stojí za zmínku;

že ta vzájemně spjatá těla
/ Venušanka a Saturňan /
se rozletěla do všech stran
v čase, jenž jim byl přidělen
barevně rozbujelá
substančně navátá

Konečně sblíženi

..Eadem Resurgo Mutata..
/ povstali v téže podobě, a přece změnění /