Došel jsem domů. Bylo mi hrozně. Trénink měl začít za nějaké čtyři hodiny. Trochu času jsem zabil obědem.
Na druhou stranu se mi tam vůbec nechtělo. Já věřím, že to bude dobré, ale co když ne?
Zavolal jsem Katji. Původně jsem ji nechtěl otravovat, vím že má svých starostí dost, ale potřeboval jsem slyšet názor. A Joakim by mi v oblasti mezilidských vztahů nepomohl.
V telefonu zněla vesele. Probrali jsme její včerejší noc. Bylo jí skoro stejně dobře, jako mně, s tím rozdílem, že ona se vzbudila doma a nikoho nepodvedla. Pak jsme přešli k mému problému. Kromě spousty jiných - pěkných i škaredých - věcí mi řekla, že kdyby mě fakt chtěl poslat do prdele, tak už to udělal. Doufám, že její ženský instinkt nezklame.

Už zbývala "jenom" hodina a půl do tréninku a u nás pořád nebyl nikdo doma. Když už jsem byl v tom telefonování, zavolal jsem našim. Jeli do Helsink na výlet, předpokládali, že chtít nebudu ... a že by se zeptali, jestli nechci taky? Asi bych opravdu nejel, ale bylo by to od nich slušné.
Slíbili, že mi za to něco dovezou.
Ukončil jsem hovor, posadil jsem se na sedačku a pustil jsem si cédečko. Hodně nahlas. Když dohrálo, byl čas jít.

Přes cestu mi přeběhla černá kočka...

V šatně panovala nálada, jaká ještě nikdy. Sami byl zamlklý a protivný. Nikdo se neodvážil na něho promluvit, ani se zasmát nebo jinak projevit optimismus. Jussi ho probodával pohledem. Já jsem měl tázavý výraz plný naděje. Ten Jussi přecházel nezúčastněně.

Na ledě to bylo v pohodě, jako by se vůbec nic nedělo. Dokonce mi Jussi přihrál.
Jenom trenér se divil, že se Sami ani nebrání, když mu nadává. A taky, že jsme všichni nějací klidní.

Když jsme odcházeli z haly, Jussi venku na někoho čekal. Musel jsem vidět, co se bude dít. Všiml jsem si, jak se ujišťuje, jestli odcházím. Jak jsem se mu ztratil z dohledu, udělal jsem si rychlé kolečko kolem stadionu. Když jsem našel to správné místo, Jussi už tam nestál sám. Vedle něj byl Sami.

"Sami, tobě nikdy nic neuteče, takže určitě víš, že mezi mnou a Mattim se něco rýsuje"
"A jo, proč?" Hajzl jeden!
"Kurva, já vím o tom včerejšku!..." Sami se vyděsil. "...Ne, nebudu to nikde rozhlašovat, je mi jedno, jestli šukáš ženské nebo chlapy, ale NELEZ MI DO ZELÍ" a dal mu dobře mířenou ránu pěstí. "...ať si to pamatuješ." Jo! Dobře! Přesně to si zasloužil. Ale jsem rád, že ho to překvapilo tolik, že mu to neoplatil.
Jussi šel domů. Vytáhl z kapsy mobil, pomačkal tlačítka a dal si ho k uchu. Za chviličku začal ten můj zvonit.
Dva páry očí se zadívaly mým směrem.
Neříkejte, že bych nemohl být špion...
"Matti, to se nedělá - poslouchat rozhovory druhých." Zavolal na mě celkem pobaveně Jussi. Aspoň, že už nemá blbou náladu.
"Já jsem si nemohl pomoct."
"To už minimálně podruhé tento týden ... a vylez z toho křoví."
"Už jdu...a co jsi mi chtěl říct do toho telefonu?"
"Že jsem si trochu vybil vztek, a že ti dám druhou šanci ... ale víc jich už nebude. A važ si toho, nedávno jsem říkal, že bych nevěru nikdy neodpustil ... a obvykle ze svých zásad nepolevuju"
" Díky"