Své hlubiny kalné
dechem čeřím
ve prospěch většiny;
včerejšek a dnešek
v strnulém pokleku
svírá hrana vteřiny.

Touha zběhla mi
do říčního ústí
já však čekám ji
u srdečních předsíní.
Tam se čas zastavil –
žal žíly zkřehlé ojíní.

Má přítomnost odráží
delfinárium pusté,
prázdnota se usadila
líně do křesla –
tolik schází mi šum,
schází mi hosté...