Odemykám kouty pokoje
s nimiž jsem se smířila,
jsou hluché a šedivé
a výmluvností uráží.

Spatřila jsem tam plno světel,
figuríny v nabubřelých parukách,
ale když jsem pozhasínala,
zbyla indiferentní chuť

a černo po hrníčcích s kávou,
drzý prach dní, jež minuly,

jen stěny zůstaly bílé.