Ze rtů napjatých moudrost neodchází,
zpěvy slastně osamělých nocí,
rozpouští křeč v prstech,
jež ztvárňují nestřežená zákoutí.

Vždy na dosah ruky blízko,
vždy k okrajům nedostižná,
stopy inspirace sbírám,
rozptýlené, slité v obrazy.

Pár veršů vyvřelo ze snů,
v jejich zásnubním veselí
zašmodrchané provazce dojmů
seřadím na papír.