Vlastně existuje jen
dvojí dojem, nic mezi tím,
a stále stejné překvapení,
když celistvý, malovaný talíř
po babičce a rodičích visí
léta nad kuchyňskou linkou,
vyhýbají se mu
podzimní tahy kejhajících hus
a smečky zdivočelých psů
všech možných i nemožných ras,
až jednoho dne v rozpolcené vteřině
zahlédneš, jak letí na podlahu,
na zdi, kde pořád visel, uvidíš
šklebící se tenkou škvíru.
Co se rozprostírá za ní?