Můj vzdálený blízký bratře!
Před mnoha lety
jsem zabloudil na břehu
líně tekoucí řeky.
Ryba, zřejmě kapr,
vlastně jen nafouklý balon,
trčela na obnažených oblázcích
a nesnesitelně čpěla.
Může být ryba ještě víc nahá,
než ležící a nehybná na prudkém slunci?
Žádná krev, žádná brána do věčnosti.

Styděl jsem se odplout s tebou,
můj vzdálený blízký bratře...
Až dávno potom, na břehu moře,
když jsem ucítil pach
slané vody v ústech
a rozhrábl vlhký písek bosou nohou,
vrátil se ten obrázek.
A já ho tiše vzal a šel.